Devět měsíců uteklo rychleji než těhotenství a nastal den D, kdy se po dvou letech vrátil závod AKŠ na klasické datum 28. 5. 2022.
Klasicky se jely čtyři vzdálenosti 105 km, 70 km, 53 km a 22 km. AKŠ jsem jela po třetí a opět jsem si vybrala trať 53 km. Tento rok to byla velká neznámá, protože se měnila trasa závodu. Hned na startu nás moderátor upozorňoval, ať v závěru šetříme síly, že k cíli vede záživný kopeček. Sama jsem si říkala, že by přece nebyli tak krutí a po tak náročných trasách nám nenadělili něco moc nepříjemného… ach, jak moc jsem se mýlila…
Kolem 9:40 jsem se zařadila do druhé třetiny závodníků. Na start trasy 53 km se postavilo 541 nabušených cyklistů a já. Pár minut před desátou se klatovským náměstím rozléhala klasická píseň The Crown and the ring od skupiny Manowar, díky které se většině závodníkům začala ,,vařit“ krev v žilách. Zazněl startovní výstřel a všichni začali šlapat do pedálů. Prvních pár kilometrů se jelo po asfaltu, kdy byl slyšet jeden z nejkrásnějších zvuků…hluboké bzučení plášťů, které roztáčí nabušená stehna všech závodníků. Po cca šesti kilometrech nás cesta zavedla do lesa, kde se trasa výrazně zúžila a po pár mírných deštích z předchozích dnů, byla trošku promáčená. To se podepsalo i na výstupu do prvního kopce, kdy kola začala prokluzovat a někteří závodníci museli z kola sesednout. Trasa byla plná krásných stoupáků, ale zároveň i úžasných sjezdů, plných kamení a kořenů, které jsem si obzvláště užívala. Jelikož mám rezervy ve zdolávání kopců, snažím se pak ztrátu dohnat ve sjezdech. Trasa byla náročná, ale krásná a oproti minulému ročníku, kdy byla celá pokrytá blátem, i sjízdná. Během jízdy se počasí měnilo z minuty na minutu. Chvíli nás opékalo slunce, chvíli foukal vítr, až jsem měla pocit, že stojím na místě, dokonce jednu chvíli mi bubnovaly kroupy na helmu. Zhruba v půlce na nás čekal brod. Neuváženě jsem do něj vletěla vyšší rychlostí, než bylo potřeba. Naštěstí mne kolo dopravilo na druhý břeh, ale dostala jsem pěknou spršku ledovou vodou. Zbytek závodu se nesl v duchu výšlapů a sjezdů do doby, než nás les pustil ven a v dálce se tyčila Černá věž v Klatovech. Tachometr ukazoval posledních cca 5 km a já si v hlavě neustále opakovala ,,šetři ty malé zbytky sil co ti zůstaly, ještě bude cílový kopec“ a necelý kilometr před cílem to začalo, nepříjemné lesní stoupání, kdy jsem podle nadávek ostatních cyklistů poznala, že to asi nebude jen ,,záživný kopeček“, jak nás upozorňoval moderátor. Pěkně jsem si ho vyfuněla nahoru a už následoval, jen krátký sjezd přímo do cíle.
Mým cílem bylo, stejně jako každý rok, závod dokončit. Což se podařilo a pro mne i s mým nejlepším časem 4h 16min. Na start se postavilo 542 závodníků, závod dokončilo 529 závodníků. Ve své kategorii jsem se prošlapala na 23.místo. Smekám před všemi závodníky a velké díky patří všem organizátorům a sponzorům. Už se těším na další ročník, kdy si na start stoupnu vedle mého osobního trenéra Ríši.
