Bylo to někdy ve 27. týdnu tohoto roku, a mě napadla trochu podivná myšlenka ,,což takhle vyjet si na výlet kolmo z Olomouce na Praděd‘‘. Tuto svou spásnou myšlenku jsem při nějaké nesmyslné příležitosti svěřila svému ,,občas‘‘ věrnému parťákovi Jelenovi – a on zaváhal asi tak půl sekundy a souhlasil. No dobře, já vymyslela výlet a on datum, aby nebyl naštvaný, že nemá žádnou zásluhu. Tak jsme se rozhodli, že v pondělí 6.7. o státním svátku vyjedeme vstříc novým kilometrům směr Jeseníky. Přizvali jsme další dva kamarády z našeho cyklo-kroužku, ale jen jeden souhlasil – pan Petrák :-). Sraz byl v 7:30 u Chválkovic na cyklostezce. Jistěže pan Petrák dojel pozdě. Celkem jsme to ocenili, neboť bylo předem určeno, že nás po cestě pozve na nějaký ten pišingr. Konečně jsme vyjeli…
Do Šternberku byla cesta na pohodičku, rovinka, občas fouklo, občas nefouklo. Na kruháču ve Šternberku nás však čekal nečekaný zvrat. Zvrat v podobě stoupání, které prakticky nepolevilo až na Praděd :-). Kopeček přes Krásnici, Chabičov a Huzovou nás obšťastnil pěkným asfaltem i okolím. Z Huzové to podloží pak už bylo horší. Do Rýmařova to tak nějak pěkně ubíhalo, cesta se vlnila a klikatila mezi loukami, lesy, pastvinami a malými vesničkami a nám se to moc líbilo, takže jsme se při každé příležitosti kochali a nasávali atmosféru volného dne. Konečně Rýmařov! Odsud už to bylo do Dolní Moravice coby kamenem dohodil. Zvolili jsme však nepříliš šťastnou trasu v podobě úzké cestičky s velkým provozem. Koho by to taky napadlo, že o volném dnu se všeci měšťáci z celého okresu pohrnou do Jeseníků, že? Zvládli jsme to naštěstí ve zdraví, i když pár vulgarismů vypuštěno bylo. V Dolní Moravici, jsem se s notnou dávkou nostalgie poohlédla po ceduli upozorňující běžecké tratě na Nové Vsi, a jelo se dál.
Další civilizací byla asi ta nejdelší dědina na světě – Malá Morávka. Jediná myšlenka co nás tady hřála na srdci byla ta, že teď už to bude opravdu jen do kopce. A taky, že bylo… A je tu – záchytný, a dovoluji si podotknout i zlomový bod našeho výletu – Hvězda. Pan Petrák, zde měl nějaké nejapné a kolektiv narušující poznámky o ukončení cesty zde a podobně. Na tyto připomínky zbylý kolektiv reagoval tak, že mu připomněl pozdní příchod a tedy rundu na něj. Tak jsme se občerstvili kofolou a nějakým malým pišingrem a jelo se dál. Závěrečný kopec z Hvězdy na Praděd, jedním slovem – paráááááda. I když dřina, prostě nedá se říct nic jiného. Jediným zakalením vrchařské prémie mohou být snad jen bezohlední řidiči a pak od Ovčárny kvanta lidí, potácejících se v žabkách po cestě jak stádo krav. Naštěstí jsem měla v kole slavíčka, tak bylo už z pěkné dálky slyšet, že jedu :-). Pan Petrák, jakožto největší brečítko a stěžovatel dne, si dal kopec 2x, tedy jednou sám, pak sjel k Ovčárně a ještě jednou s námi. Hurá !!!!! 1492 m. n. m. Super pocit, že jsme teprve v půlce naší trasy :-).
Proběhla povinná fotka s dědou Pradědou, svačinka, tojka, chvíle rozjímání na větru a opět do sedel. To byl ale sjezdík.. Brzdičky měly co dělat, ale ve zdraví jsme přežili. Po cestě zpět nás potkal slejvák a mě, jak jinak, pan defekt zadního kola. Jelikož pan Petrák byl po ruce, jeho výměna mojeho kola byla velmi rychlá. Díky Michale! A jelo se dál. Tempíčko se začalo pomalu snižovat, přece jen už to bylo něco kolem 100km. A znovu jsme se ocitli v obci Huzová. Michal se rozhodl, že nás opustí, že nechce zmoknout, že mu doma řvou děcka a asi i návštěva. Tak jsme mu hezky poděkovali za spolujízdu a popřáli šťastnou cestu. Tak jsme spolu s Jelenem pokračovali sami, a promiň Michale, vůbec nám to nevadilo :-). V Chabičově nás chytl docela výživný deštík, ale my nejsme z cukru, takže nám to nevadilo. Zastavili jsme se tu i na malou sváču v podobě třešňového obžerství. Pak už nás čekal jen sjezd do Šternberka a jízda po cyklostezce do Olomouce. Ve Šternberku proběhla ještě povinná zastávka v kavárničce na náměstí. Teda nevím z čeho byly ty zákusky a to kafe, ale dle cenovky minimálně z cibetkovýho lejna a z lanýžů…
Do našich domovů už zbývalo něco kolem 30 km po rovince, takže vážně už jen pohodička po cyklostezce. Tož takový byl Švih Mistra Jana Husa v podání Lůcy, Petrisa a Jelena.
Resumé : 6h 55min, 155 km Nejvyšší bod 1492 m.n.n, nastoupáno 2 107 m